Parnassius apollo - jasoň červenooký

Šance pro šafrán i (crocus Lietobel spoléhat i na pomoc dobrovolníků, kteří v létě a na podzim případně pomohou i s kosením a další péčí o šafránové louky. „První rok by ale nebyl dostatečně vypovídající, a proto v tom následujícím provedeme kontrolní mapování ve stejných lokalitách. Zjistíme tak, zda se šafrán úspěšně rozrůstá nebo jej naopak ubývá, a co jeho výskyt ovlivňuje,“ vysvětluje ekolog. V péči o šafránové louky chtějí ochránci přírody pokračovat i po skončení projektu. „Dalším naším cílem je prosadit zařazení alespoň některé z nich mezi zákonem chráněné přírodní památky. Přinejmenším osada Vařákovy paseky, kterou v noci ze 2. na 3. května 1945 německé komando vypálilo a několik obyvatel zastřelilo, si už kvůli pietě takovou ochranu zaslouží,“ míní Orálek.  

Zachránil je černý bez  

Právě na Vařákových pasekách, kde už domy po válce nikdo neobnovil, se šafrány doslova znovu narodily. „Po léta tam probíhala intenzivní pastva jalovic, která populaci šafránu úplně zdecimovala,“ vzpomíná ekolog. „Před zhruba 20 lety jsme našli poslední 4 květiny šafránu pod černým bezem,který je zachránil. Začali jsme místo pečlivě kosit a za 15 let se nám podařilo zvýšit počet šafránů na 1 250. Potvrzuje to, že se jim daří jen na loukách, které jsou šetrně obhospodařované.“ Ochránci přírody pamatují rovněž na osvětu, které je u šafránů zvláště zapotřebí. „Ne každý, kdo se na kvetoucí rostliny přijde podívat, si jich také váží. Lidé je často pošlapou nebo vyrýpávají ze země, i když je to vážný přestupek a riskují pokutu,“ poukazuje Orálek, jenž připravuje osvětový leták. Stráž ochrany přírody se zároveň chystá zpřísnit dohled nad šafránovými loukami.   

Ohrožený ráj vzácných motýlů  

S ještě vážnějšími problémy se potýkají ekologové ve Strážovských horách, kde se přísně chráněný motýl jasoň červenooký dokonce stal předmětem černého obchodu. „Kromě posílení strážní služby tam bude nutné výrazně zlepšit podmínky pro jeho výskyt,“ nastiňuje valašskomeziříčský ochránce přírody náplň slovenské části společného projektu. Poté, co zde ustala pastva, stráně začaly zarůstat náletovými stromy, které vytlačují rozchodníky a jiné rostliny, na nichž je motýlí housenka při svém rozmnožování potravně závislá. Výskyt parnassiů se kvůli tomu povážlivě tenčí. „Bude nutné zbavit skalnaté stráně náletů. Tak jako my uvítáme pomoc slovenských kolegů při mapování a ochraně šafránů, mohou také oni počítat s naší podporou ve snaze o záchranu vzácných motýlů,“ ujišťuje Orálek.